Zdálo se, že senzace je na dosah. Dlouhá noc v Le Mans už skoro končila a tým ŠKODA si držel druhé místo ve své třídě a páté místo celkově. Francouzský závodní tým Gordini přihlásil do akce celkem šest aut, a přece se o vítězství přetahoval s malou skupinkou hrdých Čechů v zářivě bílých kombinézách.
V roce 1950 se již v Evropě vedla studená válka, takže ŠKODA přišla doslova z jiného světa, a ten rozhodně nebyl bohatší než Západ. Přesto se české auto drželo na špičce a rychle projíždělo jeden okruh za druhým. Z téhle perspektivy lze škodovku pro Le Mans pokládat za troufalý projekt navazující na sportovní tradici značky.
HLINÍKOVÉ ZÁVODNÍ AUTO VYBAVENÉ TECHNOLOGIÍ NEPŘÍLIŠ ODLIŠNOU OD BĚŽNĚ PRODÁVANÉHO MODELU PATŘILO KE ŠPIČCE SVÉ TŘÍDY
Dokáže si dnes ještě někdo představit, kolik odvahy, důmyslu a entuziasmu pro motorsport potřebovali inženýři a mechanici, aby v poválečném rozvratu přivedli takové auto na svět? Nejspíš ne. Čistě pro porovnání, vůz ŠKODA Sport vznikl v roce 1949, a když bylo auto v roce 1950 zapsáno na startovní listinu Le Mans, tento nejdrsnější vytrvalostní závod se pořádal bez účasti jediné německé automobilky.
Ještě úžasnější ovšem bylo, jak moc se ŠKODA Sport blížil továrním modelům. Jako jeho základ posloužil první poválečný model, ŠKODA 1101 „Tudor“ z roku 1946. Na podvozku s centrální rourou a nápravách se téměř nic nezměnilo; pro potřeby závodění ve vysokých rychlostech se upravily jen brzdy a převodovka. Místo klasické osobní karoserie dostalo auto náležitě štíhlý hliníkový exteriér, což snížilo hmotnost vozu na 590 kilogramů.
Výkon čtyřválcového motoru o objemu 1,1 litru se po úpravách téměř zdvojnásobil i díky karburátoru Solex a použití metylalkoholové palivové směsi: sériový „Tudor“ měl 32 koní, závodní speciál 50. V kombinaci s nízkou hliníkovou karoserií to stačilo pro maximální rychlost 140 km/h. Další konkurenční výhodou škodovky byla nízká spotřeba paliva. Na plnou nádrž se dalo jezdit čtyři hodiny, takže Václav Bobek a Jaroslav Netušil byli s to zvládat bez zastávek citelně delší úseky než jejich konkurence.
V závodě 24 h Le Mans šlo všechno jako na drátkách až do svítání, kdy škodovácký tým postihla smůla. Po závadě na pojistce ojničního čepu – součástce, která stojí pár haléřů – se rozbil celý motor. A protože tenkrát bylo možné opravovat auto pouze se součástkami, které si vůz vezl s sebou na trati, musel tým ŠKODA skončit. Ne že by v tom nesmírném zklamání byl sám. Cílovou páskou projela ani ne polovina zúčastněných a nebylo mezi nimi ani jedno ze šesti Gordiniho aut.
Ze dvou postavených závodních aut bylo to z Le Mans 1950 dlouho pokládáno za ztracené
Tým se vrátil do Mladé Boleslavi v naději, že napřesrok zdvojnásobí své šance se dvěma auty – jenže tomu politická situace nakonec učinila přítrž. Rok 1950 zůstává zatím jediným pokusem škodováckého týmu ve slavné čtyřiadvacetihodinovce. Pro ilustraci – v následujícím roce se na závodech ukázalo, jak rychlá ŠKODA Sport doopravdy je. V roce 1951 debutovalo v Le Mans ve třídě 1,1 litru Porsche 356 a jeho časy na jedno kolo zaostávaly za výkony vozu ŠKODA Sport.
Ačkoli do Le Mans se už ŠKODA Sport nikdy nevrátil, v závodní kariéře dosáhl skutečně kmetského věku. V následujících dvanácti letech se tento vůz zúčastnil dalších 80 závodů, většinou velmi úspěšně, ovšem byly to závody pouze československé nebo východoevropské, v nichž startovaly posádky z dalších lidově demokratických zemí.
Postavila se další karoserie pro druhý vůz ŠKODA Sport a obě auta byla osazována čím dál silnějšími motory. V posledním stadiu vývoje přišla verze s karburátorem o výkonu 120 koňských sil, pak motor se dvěma kompresory o výkonu impozantních 190 koňských sil. Po některých aerodynamických modifikacích dosáhl vůz z Le Mans roku 1953 českého rychlostního rekordu ve třídě do 1 100 cm3: 160,1 km/h.
Dnes je auto z Le Mans v soukromém vlastnictví, a to v nejlepších možných rukou. Rodina vlastníka se podílí na rozvoji škodovky již po tři generace. Michal Velebný je jako koordinátor zodpovědný za restaurování a údržbu vozidel ve ŠKODA Muzeu. Model ŠKODA Sport nebyl ničím menším než naplněním dávného snu ještě z dětství.
Autorem návrhu karoserie byl totiž jeho dědeček Josef Velebný a svému vnukovi Michalovi odkázal i podepsané konstrukční plány. „Ten vůz byl dlouho pokládán za ztracený a já ho našel až po dlouhé detektivní práci, během níž jsem mluvil s bývalými závodníky, mechaniky a pořadateli závodů. A pak trvalo ještě několik dalších let, než bylo to auto připravené zase vyjet na silnici.“
Na stávající kondici vozu je pozoruhodná především ohromná věrnost originálu. Řidiči musí být s autem ŠKODA Sport vždy opatrní, protože jeho karoserie zůstala víceméně netknutá i přes výjimečně dlouhou závodní kariéru. Svědčí o tom například i otvory v karoserii po osvětlení startovního čísla, které bylo v závodě Le Mans povinné.
A když už mluvíme o Le Mans: ŠKODA Sport by se měl do čtyřiadvacetihodinového závodu po zásluze vrátit. Závodnická rarita z Mladé Boleslavi bude v roce 2021 jistě vítaným hostem v Le Mans Classic.