Ferrari postavilo SC40 v jediném exempláři jako poctu legendárnímu F40. Pod karoserií se skrývá technika moderního 296 GTB, takže jde o plug in hybrid se šestiválcem uprostřed.
Maranellská značka umí i bez velkých fanfár dodat věrným zákazníkům něco, co se v běžném ceníku neobjeví. Takové projekty míří na lidi, kteří už doma mají několik aut z Maranella a chtějí ještě něco navíc. Vedle limitovaných edic typu Icona se na úplném vrcholu nabídky pohybují zakázkové „one off“ vozy, které vznikají jen pro jednoho majitele. Tyto vozy vznikají v programu Progetti Speciali a stojí násobně víc než standardní Ferrari.
Progetti Speciali a cesta k vlastním „jedináčkům“
Na návrhu pracuje designové centrum automobilky a tým vedený šéfdesignérem Flaviem Manzonim. Budoucí majitel se zapojuje do návrhu, stavby i testování, takže celý proces může trvat roky, často dva, někdy i čtyři. Ferrari u podobných zakázek obvykle neprozrazuje, pro koho vznikly ani kolik stály. Každý takový „jedináček“ je zároveň příběh vztahu mezi klientem a značkou, který se odehrává mimo světla showroomů.
SC40 navazuje na řadu dalších jednokusových Ferrari, z nichž část zůstává veřejnosti skrytá a část se čas od času ukáže aspoň ve fotogaleriích.
SC40 bere tvary z F40 a techniku z 296 GTB
Název SC40 má připomínat ikonu z konce osmdesátých let a vrátit její atmosféru do současnosti. SC40 nemá být kopie F40, spíš moderní interpretace s vlastní identitou, i když klínovitá silueta a pevné zadní křídlo jasně odkazují právě na ikonu z konce 80. let.
Základní architektura vychází z 296 GTB, tedy z hybridu s vidlicovým šestiválcem okolo tří litrů a úhlem válců 120 stupňů, doplněným elektromotorem. Z technického pohledu jde o plug in hybrid s uprostřed uloženým šestiválcem, tedy o řešení, které 296 GTB používá v sériové podobě. U výkonu se uvádí hodnoty kolem 820 až 830 koní a točivý moment 740 Nm, přičemž zrychlení z 0 na 100 km za 2,9 sekundy a maximum 330 km za hodinu odpovídají donorovému modelu. Nejde o pokračovací sérii ani o model, který by měl brzy zamířit do showroomů.
Detaily pro fanoušky F40 jsou schované i v drobnostech, třeba v bočních nasávacích otvorech za dveřmi, v ostrém tvarování a v nápisu SC40 na boku zadního křídla. F40 bylo známé použitím kevlaru a právě na to SC40 navazuje výběrem materiálů. Karbon kevlar se objevil na vybraných panelech interiéru, na volantu, palubní desce i na krytu motoru. Na rozdíl od F40 chybí SC40 výklopné světlomety.Původní F40 odjížděla z továrny v červené a jiné odstíny se objevily až později přelakováním. Jedním z uváděných příkladů je žluté F40 s šasi 87874, které si nechal přelakovat Mauro Raccanello z Ferrari Club Italia.
SC40 se má prozatím objevit v muzeu značky. Cena zůstává jen mezi klientem a Ferrari, stejně jako jméno majitele, pro kterého byl vůz postaven.