Ferrari vstoupilo do světa vysokých aut po svém. Purosangue sází na čtyři dveře, čtyři plnohodnotná sedadla a atmosférický dvanáctiválec, ale jízdně se drží co nejdál od toho, co si většina lidí pod SUV představí.
Purosangue je pro Ferrari zlomový model. Poprvé nabídlo sériové čtyřdveřové a čtyřmístné auto, které se navíc posadilo výš nad silnici. Značka se přesto slovu SUV vyhýbá a raději mluví o FUV. Už samotné proporce napovídají, že nejde o klasický rodinný koráb. Auto působí spíš jako natažený sportovní hatchback. Nezvykle řešené jsou i zadní dveře, které se otevírají proti směru jízdy a ulehčují nastupování dozadu.
Interiér si zachovává typický rukopis Ferrari. Řidič sedí nízko, drží volant posetý tlačítky a startuje přes dotykový ovladač. Purosangue nemá klasický středový displej, což dnes působí skoro jako malé zjevení. Hlavní roli přebírá přístrojový štít a obrazovka před spolujezdcem. Navigaci a další funkce řeší mobil přes Apple CarPlay. Kabina tak nepůsobí jako salon na kolech, ale spíš jako sportovní stroj, který jen náhodou nabízí víc prostoru a pohodlnější přístup k zadním sedadlům.
Dvanáctiválec zůstává hlavní hvězdou
Pod dlouhou přední kapotou pracuje atmosférický vidlicový dvanáctiválec o objemu 6,5 litru. Dává 533 kW při 7750 otáčkách za minutu a 716 Nm při 6250 otáčkách. Na stovku se Purosangue dostane za 3,3 sekundy a pokračuje až k 310 km/h. Papírová data ale neříkají všechno. Tenhle motor nezačne tlačit hned odspodu. V nižších otáčkách působí klidněji, pak se nadechne a ve vysokém pásmu začne hrát hlavní roli zvuk, gradace a ochota točit až k omezovači.
Na charakteru auta má velký podíl i převodovka. Osmistupňová dvouspojka řadí rychle, v automatu přesně a v manuálním režimu nechává řidiči větší kontrolu nad tím, co se za volantem děje. Krátké spodní stupně pomáhají akceleraci, vyšší převody naopak uklidní motor při rychlejší jízdě. Pohon všech kol navíc preferuje zadní nápravu a předek připojuje hlavně tehdy, když je potřeba víc trakce. I proto umí Purosangue při ostrém tempu působit spíš jako velká zadokolka než jako těžké čtyřkolové SUV.
V zatáčkách popírá vlastní rozměry
Ferrari posadilo motor hluboko za přední nápravu a převodovku umístilo dozadu. Výsledkem je rozložení hmotnosti 49:51. Auto váží přes dvě tuny, ale v jízdě to nepůsobí tak výrazně. Pomáhá tomu aktivní podvozek, řízení všech kol i schopnost elektroniky pracovat s jednotlivými koly velmi rychle a přesně. V zatáčkách se Purosangue ochotně stáčí, omezuje náklony a reaguje bez zbytečné prodlevy. Na plynu je čitelné a při ubrání nebo přidání umí změnit stopu tak, že řidič řídí auto i pravou nohou.
Zajímavé je, že tohle všechno neznamená tvrdý trest za volantem. Purosangue zvládá město, retardéry i rozbité okresky s nečekaným klidem. Ferrari nešlo cestou vzduchového podvozku, ale aktivního 48V systému, který udržuje karoserii pod kontrolou a přitom zachovává slušný komfort. Na velkých kolech s nízkoprofilovými pneumatikami sice řidič vnímá povrch silnice velmi poctivě, jenže právě tohle k charakteru auta patří. Řízení předává hodně informací a brzdy s technikou brake by wire mají krátký a razantní nástup.
Praktická stránka tu přesto není jen do počtu. Vzadu se sedí plnohodnotně, kufr nabízí 473 litrů a nádrž pojme 100 litrů paliva. Kombinovaná spotřeba se pohybuje na 17,3 litru na 100 kilometrů. U auta s cenou okolo deseti milionů korun to ale nebude údaj, který by rozhodoval. Podstatné je něco jiného. Purosangue ukazuje, že i zvýšený model může nést typické znaky Ferrari. Ne přes módní doplňky, ale přes motor, posed, reakce a způsob, jakým se auto chová mezi zatáčkami.