Okruhový hypercar Red Bull RB17 dostal atmosférický desetiválec o objemu 4,5 litru, který vyvinula britská společnost Cosworth. Motor se má vytáčet až k hranici 15 000 otáček za minutu. Konstruktéři mu dali přednost před přeplňovanými šestiválci i dvanáctiválcovými jednotkami, protože hledali co nejrychlejší reakci na plyn a výrazný řidičský zážitek.
Red Bull Advanced Technologies při vývoji neomezovala pravidla závodního šampionátu ani předpisy pro běžná silniční auta. RB17 je určený především na okruhy, a tým proto mohl zvažovat širokou škálu pohonných jednotek. Podle obchodního ředitele Cosworth Chris Willoughbyho konstruktéři podrobně prověřovali několik variant, včetně přeplňovaných motorů V6 a atmosférických motorů V12.
Velká technická svoboda ale rozhodování zároveň komplikovala. Vývojáři neměli pevně stanovené limity, podle kterých by mohli jednotlivé koncepce rychle vyřadit. Museli proto posoudit nejen maximální výkon, ale také hmotnost, rozměry, chlazení, odezvu motoru a jeho začlenění do konstrukce vozu.
Rozhodla okamžitá reakce a zvuk
Jedním z hlavních rozhodnutí byla volba mezi přeplňováním a atmosférickým plněním. Turbodmychadla umožňují dosáhnout vysokého výkonu, jejich reakce ale podle Cosworth není tak bezprostřední. Red Bull chtěl vytvořit vůz, který bude rychle a přesně reagovat na každý pohyb plynového pedálu.
Atmosférický desetiválec měl nabídnout vhodný kompromis mezi objemem motoru, maximálními otáčkami a zástavbovými rozměry. Důležitou roli hrál také zvuk. Cosworth připomněl, že vysokootáčkové desetiválce jsou dodnes spojovány s výraznou érou formule 1 a jejich charakter nelze plně vyjádřit technickými údaji.
Zdroje připisují vozu výkon kolem 1200 koní, tedy přibližně 883 kW. Není však vhodné tuto hodnotu bez dalšího vysvětlení označovat za výkon samotného spalovacího motoru. V prvním textu se sice údaj vztahuje přímo k desetiválci, v následné diskusi se objevuje upřesnění, že spalovací jednotka může poskytovat přibližně 1000 koní a zbytek připadá na elektrickou část pohonu. Přesné rozdělení výkonu proto z dodaných článků nelze bezpečně potvrdit.
První zdroj uvádí také točivý moment přibližně 1100 Nm. Ani zde ale není zcela jasné, zda jde výhradně o spalovací motor, nebo o celou pohonnou soustavu.
Závodní technika musí vydržet běžný provoz na okruhu
Vývoj motoru s maximem 15 000 otáček za minutu přinesl jiné požadavky než konstrukce závodní jednotky pro formuli 1. Motor v zákaznickém voze musí fungovat bez početného týmu techniků a zvládat opakované použití během soukromých jízd na okruhu.
Cosworth proto použil pneumatické pružiny ventilů, které jsou známé především z vrcholného motorsportu. Současně musel upravit konstrukční vůle, chování motoru při studeném startu a další prvky tak, aby bylo možné vůz nastartovat a provozovat bez složité přípravy.
Red Bull chtěl, aby majitel mohl s RB17 přijet na okruh a vyjet bez rozsáhlého technického zázemí. Pohonná jednotka proto nemá vydržet jen několik závodů nebo několik stovek kilometrů. Podle Cosworth je navržena na mnoho tisíc kilometrů před nutností zásadní opravy.
Vývoj motoru ovlivnil také chlazení, přívody vzduchu a uspořádání podvozku. Každý z těchto prvků zabírá omezený prostor, takže Cosworth a Red Bull musely jednotlivé části vozu navrhovat společně.
Hlavním cílem nebylo vytvořit pouze vůz s mimořádnými čísly. Konstruktéři chtěli, aby byl RB17 navzdory vysokému výkonu dobře ovladatelný a předvídatelný. Právě kombinace okamžité odezvy, vysokých otáček, výrazného zvuku a použitelnosti bez závodního týmu rozhodla ve prospěch atmosférického desetiválce.